Vítejte na stránce věnované naší cestě po severní Indii kterou jsme podnikli v létě 2008. V následujících šesti galeriích můžete shlédnout fotografie z našeho putování doplněné o tiráž a krátké popisky. Na » blogu, který jsme psali v průběhu cesty si lze pročíst zpětně naše zápisky a v případě, že nemáte čas na dlouhé brouzdání, je přípravena menší » galerie 50ti fotek z celého pobytu.

Přejeme příjemné pokoukání!

Jakub & Danča
jakub.photo-design.cz

Dillí - v městské džungli

Křivolaké uličky plné proudících davů lidí a aut ale i široké bulváry z koloniálního období s velkorysými vládními budovami. Historické památky a monumentální stavby a parky z dob největšího rozkvětu. Směsice národností i náboženství, bohatí, chudí, zdraví, nemocní. Zlatá mládež v leviskách, svatí muži v turbanech nebo lidé na pokraji života klepající se v agónii ve stoce plné splašků. Smrad odpadků střídá vůně vonných tyčinek a kadidel. Přeplněné tržnice ve starém městě kde se dá sehnat doslova cokoliv i moderní nákupní centra u Conaught Place. Dillí je zkrátka město plné kontrastů! Teplota kolem 35 stupňů a k tomu 100% vlhkost v kombinaci s tím, že se musíte mít pořád na pozoru vás brzy vyčerpá. Dilí ale stojí za tu námahu. » Fotky zde


Leh - zelená oáza ve vyprahlé poušti

Z Dillí se do Lehu můžete dostat dvěma způsoby - buď za hodinu letadlem, nebo za 3 dny autobusem. Už to napoví, jak odlehlý je Ladakh (Země vysokých sedel, nebo též Malý Tibet), jehož správním městem je právě Leh. Díky letišti je město plně podřízeno turistické poptávce - desítky guesthousů, restaurací, zážitkových agentur a obchodů se vším možným. Přesto už zde život není zdaleka tak hektický jako ve zbytku Indie. Nadmořská výška 3500 metrů zřejmě zabíjí přehnaný temperament. Leh nám slouží jako základna před cestou do Nubra valley a před výstupem na Stok Kangri. Přes místní agenturu také zakusíme raftování na divokém Zanskaru. Naše těla se už pak vždy těší na příjemný relax u Nawanga v hostelu Shashipa. » Fotky zde


Nubra - na dostřel z Pákistánu

S platným povolením, přesto se dostáváme až do oblasti, kam žádní turisté nemají přístup. Podle vesničanů ve vesničce Khimi jsme dokonce první cizinci, kteří sem kdy zavítali. Není divu - pákistánská hranice je necelých 15 km, Čína také co by kamenem. V odlehlých udolích obdivujeme mohutnost Karákoramského pohoří, velbloudy, pouštní duny i mnohé gompy. Zvykáme si na rychlost místní přepravy (158 km za 11 hodin) i stálou přítomnost armády (aspoň je koho stopovat). V sedle Khardung La poprvé okusíme řídkost vzduchu v pětitisícové výšce. » Fotky zde


Stok Kangri - když počasí nepřeje

Jedna z nejsnáze dostupných šestitisícovek se stává terčem i našeho zájmu. Oproti ostaním však vyrážíme na vlastní pěst. Rychlá akce, žádná průvodci, žádní mezkové, žádné povolení (ehm). Nedokonalou aklimatizaci doháníme dobrou taktikou a tak máme navrch před ostatními. Naší odvahu (nebo drzost) zřejmě ale nesneslo počasí, se kterým se bojuje opravdu špatně. Po shlédnutí několika efektních kotrmelců v provedení členů komerční výpravy a s představou boje o vrchol ve velmi špatných podmínkách s tím, že bychom na celé hoře byli sami dva, otáčíme 300 metrů pod vrcholem. Důležité je vrátit se v pořádku. Čekání není řešením, počasí nepřeje ani následující dny. » Fotky zde


Kašmír - Útěk od demonstrací do divočiny

Věčně rebelujícím Kašmírem i nyní zmítají nepokoje. Mají proč, indická vláda s nimi nejedná zrovna férově. Ovšem my z nefungující dopravy a létajících kamenů máme pramalou radost. Nakonec se přecijen s obtížemi dostaneme přes Kargil až do městečka Sonamarg a vyrážíme na šestidenní Gangabal trek. Změna ve všech směrech. Buddhismus střídá islám a vyprahlou krajinu zelené hory pokryté kobercem rozkvetlých květin. Jezera jsou plná pstruhů. Co se nemění jsou dobří lidé. Pastevci žijí v kamenných chatrčích v naprosté chudobě, ale přesto jsou spokojeni, s úsměvem na tváři a ochotni nabídnout čaj i dobrou radu. Dojem mírně kazí jen každodenní přeháňky a vojáci toužící s puškou v ruce po našich osobních údajích (ale zase dobře vaří). » Fotky zde


Kanji La trek - k 30ti brodům jeden den bloudění zdarma

Z Kašmíru zpět do Ladakhu. Z Lamayuru putujeme mrtvou pouští do údolí říčky Shila. Krutá zkušenost. Řeka nás jen nerada poští proti svému proudu a brání se ze všech sil. Ledová voda s brody často až do půli stehen nás stojí mnoho sil. Probití se soutěskou nám nakonec trvá dvakrát déle než jsme plánovali, v odpoledních hodinnách vody přibyde tolik, že jsme řekou doslova zajati. Když už pak máme vše za sebou a zdálo by se, že máme vyhráno, čekají nás ještě dvě vysoká sedla. Do Kanji La (5250 m) však chybně odbočíme a tak se musíme vracet a den nato to zkoušet znova. Kláštěr v Rangdumu s přívětivými mnichy, kam hladoví doplopýtáme po 7 dnech, je pro nás doslova vysvobozením. » Fotky zde


Zanskar - schované království na konci světa

Trek Padum-Darcha patří k frekventovaným cestám nejen díky turistům, ale potkáme zde i mnoho místních. Tvoří nejrychlejší spojnici mezi Zanskarem (Schované království) a Himachal Pradeshem na jihu. Širokým údolím řeky Tsarap putujeme po křivolaké stezce, stoupající a klesající, neúnavně stále do kola. Zato my už unaveni jsme. Přespáváme většinou u místních, kteří nám často připraví i večeři a čapátí na další cestu. Poslední vesnicí Zanskaru je Kargyak, nejvýše položená vesnice ve které se právě z iniciativy českých dobrovolníků staví nová škola. Poté už nás čeká jen sedlo Shingo La (5000 m) a sestup do Darchy. » Fotky zde


Manali - zpět v civilizaci

Poslední část naší cesty představuje přesun po křivolakých cestách (průměrná rychlost stále max. 20 km/h) v autobusech a kaminonech do Manali. Výletní resort mnohých indů nás přivítá pravým monzunovým počasím. Prohlížíme místní památky, nakupujeme suvenýry, okusíme termální lázně. Následuje už jen vyčerpávající 18ti hodinová cesta do Dillí (550 km) a po dvou dnech užívání (a přežívání) v náručí hlavního města odlet domů. » Fotky zde


Návštěvní kniha