» Sen všech mužů i žen aneb 21 HODIN NA VRCHOLU

Vánoce už dávno nejsou IN. Umělý sníh, falešní sobi, stres, hory nechutného cukroví a prázdná peněženka. Když k těmto nešvarům přičteme ještě nevídané podnebnostní podmínky nad Alpami, není opět co řešit. Pozorná rosnička Jakub Cejpek neváhala a na Boží hod prostřela opět smělou outdoorovou tabuli. A tak tedy již sehrané trio O. Czop, P. Žížala a J. Cejpek (tedy maximální možná osádka ganxta car Nissan Micra) 26. prosince (!) v šest hodin ráno opět vyráží směr Dvořiště, Linz, Gmunden a Bad Ischl. Tentokrát vyzbrojeni i stylovým stanem Beskyd a návleky, neboť se přepokládá, že už přece jen nějaký ten neumělý sníh potkáme. Naslouchajíce libým tónům rockových hitů 20. století se dozvídáme plánovanou trasu naší skupiny: Předpokládá se jet z Bad Ischlu na východ údolím Rettenbach kam jen to půjde a posléze se vydat po svých pokořit 2093 m vysoký dvojvrchol Schoenberg - Wildenkogel. Dále po hřebenu Totesgebirge až k jezeru, kde plánujeme nocovat a druhý den odtud přes vrch Loser zpět k autu.

Menu tedy vypadá lákavě, cesta rychle ubíhá a po necelých třech hodinách jízdy nás zastavuje až závora na Rettenbach Alm, kde je i otevřená útulná hospůdka. Naštěstí jsme chvíli po snídani a hlavně nemáme žádná eura, a tak odoláváme nabídce Gulaschsuppe a vydáváme se vzhůru údolím. Zdejší ukazatele avizují cestu trvající 4h 30 minut až na vrchol. Sněhu je i tady ve věčně stinném údolí poskrovnu, teplota se pohybuje někde okolo nuly, je však až kýčovitě azurové nebe. Na přesnost Jakubových předpovědí si ale už všichni zvykli. K chatě Ischler Huette vede cesta většinou stinným lesem a slunce lze spíš tušit na druhé straně hřebene, po němž stoupáme. Chata je zavřena a u ní instalujeme návleky, neboť sněhu je zde již více a slunce, které by jej rozpustilo denně zevlí, na druhé straně kopce. Nebýt kohosi chrabrého, kdo nám dál nahoru vyšlapal cestu, už bychom to asi vzdali - značky jsou poměrně špatně vidět. Leč někdo tu byl, a tak pokračujeme. Se sněhem jsou však problémy asi až sto metrů pod vrchol. Tam už končí kleč a na obnaženém vrcholu se sníh neudrží. Na tomto místě potkáváme dolů sestupující rakouské autory stop, kteří nás informují, že jít dál přes hřeben asi nepůjde. Je po druhé hodině a helmutovo: "Some hours to go..." nás zrovna moc optimismem nenaplňuje. Tak tedy dorážíme na vrchol s mírným zpožděním.

Zde je krásně. Už hodnou část cesty máme masiv Dachsteinu jako na dlani a tady výhledy vrcholí. Vidíme velice pěkně i náš Traunstein, Grosser Priel, masiv Hochkoenigu, hnusnou smogovou nížinu a prostě všecho. Na vrcholu je i tradiční alpský kříž, poměrně veliký. Zde vegetíme a přemýšlíme co dál. Po ujištění se, že po hřebeni jít opravdu nepůjde, se rozhodujeme nocovat zde na vrcholu. Stavíme tedy ještě za světla stan a pak už až do západu slunce vesele hnijeme, fotíme a melem sračky. Uléháme ke třináctihodinovému posilujícímu spánku. Jakubův náramkový kompjůtr ukazuje ve stanu teplotu okolo nuly. Venku jen o pár stupňů méně. Takže je pohoda a vzbouzíme se až na efektní východ slunce. Výhoda tohoto období je, že se kvůli němu nemusí brzy vstávat.

Rano trochu fouká, prokřeháváme. Vaříme hustopekelně hnusný čaj a chystáme se k odchodu. Z vršku odcházíme v deset, strávili jsme tu neuvěřitelných 21 hodin. To se nikomu nepovedlo ani na Mt.Everestu, natožpak tady na hardcore Schoenbergu. Klouzajíce sněhem šetříme mnoho času. U chaty jsme přesně za padesát minut. Tam něco pojíme a kousek za chatou (kde už opět vládne jarní počasí a sněhu je jen trocha) se rozhodujeme sejít do Blaa Alm cestou zvanou Naglsteig. Ta je celkově o kus delší. Začíná širokým, téměř neklesajícím údolíčkem a pokračuje perverzním krpálem s jisticími lany. Skýtá také lahodné výhledy na impozantní Loser. Tady je nejlépe, do svahu přímo pere slunce a dalo by se jít zas v triku. Za další hodinu jsme v hluboce zařízlém postraním údolí (deset pěších minut pod Blaa Alm), které ústí do známého Rettenbachtal. Zde je zas mráz a sněhový poprašek a tyto změny nás už poněkud serou. K autu tedy jdeme velmi rychle. Z tři čtvrtě hodiny jsme na místě.

Bleskem nasedáme do auta a jedem se převlíct někam, kde není taková kosa. To se nám nakonec podaří až v Altmuensteru. Za Gmundenem zase vjíždíme do nechutné mlhy a přízemních mrazíků. Jakubovo sakrování tedy musí přehlušit kazeta s hity 1979 - 1994. Tradičně stavíme ještě na Raststation Asfinag a pak už one-way do Budějc.

Sepsal <',///