http://jakub.photo-design.cz


» Traunstein 2.12.2006

Co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří a máš dva dny vegáč. Pro Traunstein však tento moudrý (evidentně vysokoškolský) hlod neplatí. Jsouce si vědomi toho, že za pravé muže hovoří činy, rozhodli jsme se pokořit tento elegantní, jedinečný kopec spontánně a rázně. Přesněji řečeno, bedlivý meteorolog J. Cejpek přesně vyhmátl nevídanou předpověď počasí nad Salzkammer. Do noty nám hrál rovněž fakt, že ač byl již čerstvě začátek prosince, nebylo ani na horách po sněhu ani památky. Brilantní! Jakub tedy nejprve sjednal účast s věhlasným bonvivánem Olegem Czopem a poté, aby jim klesly náklady na benzín, ještě mojí maličkostí.. A tak jsme byli tři a hnusného sobotního rána, 2. prosince jsme vyrazili směrem Dolní Dvořiště, Linz a Gmunden. Vzápětí po rozednění jsme pro jistotu Jakuba poprvé pokárali neboť souvislá vrstva nízké oblačnosti a mlha byla jím zjištěné optimistické předpovědi na hony vzdálena. Fuj. Hnusnějc prostě už bejt nemohlo.

Přesto, když řidič Kuba zaparkoval na poloprázdném parkovišti, jsme ani vteřinu neváhali, sežrali polovinu zásob a vyšli podél jezera směrem k nástupu na cestu Naturfreundesteig. Ta byla zvolena po dohodě s vědomím, že tato je na rozdíl od Hans Hernlersteigu dopoledne řádně osluněná. Což bylo ale momentálně stejně jedno, neboť mlha dovolovala koukat maximálně tak 60 metrů daleko.. Po tunelech, z nichž byl Olík právem nadšen jsme okamžitě začali prudce stoupat drsně vypadající cestou. Olík je zde poprvé, já potřetí a Cejpu již popáté. Pioniere, wie immer. Na památné lavičce dedikované chrabrým vojákům, kteří cestu stavěli, jsme ukrojili další díl ze zásob a pokračovali vstříc největšímu překvapení dne. Přibližně v 800 metrech nad mořem, tedy asi ve třetině cesty mlhu projasnila azurová modř a v tisíci jsme už mohli jenom tupě zírat a kochat se. Inverze par excellence nás donutila složit poklonu a omluvu meteorologovi. Dachsteinmasiv jako na dlani, teplo, pokračujeme jen v trikách.. Inu, prosinec. Bez obtíží se doplazíme až k chatě Naturfreunde, kde už se pěkně sluní vepřové hlavy z Říše. Chata je zavřená a zrovna tak Gmundnerhuette, jak posléze zjišťujeme. Aby taky ne.

Zároveň začínají fotografické orgie. Můj CPX 5000 ani Jakubův EOS20D jehož se někteří dokonce bojí, zda nemůže vystřelit, se nezastaví. Pohádkové podmínky nás dokonce omámily natolik, že – ač jsme všichni zdrženliví a slušní pánové – jsme obnažili své tělesné schránky a začali se perverzně-narcisticky zobrazovat. O tom je však psát zbytečné. Olík, aparátu nemaje se tak stal žádaným modelem. U vrcholového kříže tentokrát narážíme na veterána, jenž si majetnicky zahřívá lavičku s nápisem „Ernstův tisící výstup“. Usuzujeme, že on je Ernst. Jeho monstrózní nohy naši tezi jen potvrzují. Nehnijeme ale příliš dlouho a raději zahajujeme sestup Hans Hernlersteigem. Prvních pár metrů sestup znepříjemňuje led, ale pak už je vše v pořádku. Mlha se celý den nepohnula, a tak po odpovídajícím čase zase noříme do mordorských sraček. Ještě předtím si ale naposled důkladně pohnijeme na Dachsteinblicku, opití sluncem dojídáme co máme.

Pak už jen vlhký a chladný závěr v lesní fázi Hernlersteigu a jsme zpět u auta. Parkoviště je ve výšce 435 m, máme tedy za sebou 1256 metrů převýšení. Bylo by chybou se domnívat, že tím končí všechna legrace. O ni se postaral sám vůdce, řidič a meteorolog J. Cejpek když k pobavení zbytku ensemblu vjel do gmundenských pozemních garáží a hodinu po té za husté tmy a mlhy jel po dálnici A1 se zhasnutými světly. Taková tedy lahůdka na závěr. Do Budějic dorážíme večer.

Děkuji Vám oběma, pánové

Pro photodesign sepsal Petr Žížala

Stale jeste v mlze (cca 800 m n. m.)
Vystup cestou Naturfreundsteig
U chaty Naturfreundhaus
Udoli Traunu, vlevo vzadu Dachstein
Reprezentativni foto pro Petu
Traunstein (1691)
Vrchol. Ja popate, Ziza potreti, Olik poprve.
ach ta tela...
Jiz brzy na billboardech ministerstva zdravotnictvi
Back in fog