Vítejte na stránce věnované naší cestě po bolívijském Altiplanu kterou jsme podnikli v létě 2009 (1.8. - 18.9.). V následujících sedmi galeriích můžete shlédnout fotografie z našeho putování doplněné o tiráž a krátké popisky. Na » blogu, který jsme psali v průběhu cesty si lze pročíst zpětně naše zápisky a v případě, že nemáte čas na dlouhé brouzdání, je přípravena menší » galerie 50ti fotek z celého pobytu. Fotky bohužel nezachycují celý průběh výpravy, která byla nemile poznamenána krádeží obou foťáků. Ale buďme rádi za ty, které nám zůstaly.
Přejeme příjemné pokoukání!
Jakub & Danča
jakub.photo-design.cz
La Paz
Hlavní město v nadmořské výšce 3500-3800 m.n.m. Pulsující metropole, která byla naší základnou po několik nocí jak na začátku výpravy (Titicaca, Huayana Potosí, Tihuanaco), tak i ke konci pobytu v Bolívii, kdy jsme si prošli úžasný El Choro trek a sjeli si na kolech po silnici smrti. Počáteční bloudění a nechuť proplétat se divokou dopravou vystřídal nakonec domácký pocit. Už jsme přesně věděli jak se kam dostat, kde co koupit a co nás v křivolakých uličkách může potkat. Fotky zde
Titicaca - Isla del Sol
Konečně pryč z měst, od hektických davů a zacpaných ulic. Po nekonečných dnech strávených v letadlech a autobusech můžeme konečně protáhnout ztuhlé končetiny na pohodovém výletu na Ostrov slunce na jezeře Titicaca, které je kolébkou zdejší civilizace. První setkání s lamou, první spaní ve stanu a první poznání toho, jak dokáže turismus pozměnit idylické vesničky i chování jejich obyvatel. Tomu se nám ovšem poměrně úspěšně daří vyhnout. » Fotky zde
Huyana Potosí (6088 m) - šestitisícový křest
Odvážný pokus s pramalou aklimatizací a vítězným koncem. Oblíbený vrchol se tyčí pouhých 30 km od La Pazu a je tak logicky oblíbeným cílem. Každá agentura v La Pazu má ve své nabídce výstup na tuto horu, jsme prakticky jediní, kteří se o výstup pokouší na vlastní pěst bez guidů a bez spaní na chatách. Přírodní a fyzikální zákony fungují bezchybně a tak si na vlastní kůži vyzkoušíme, jaká obrovská zima dokáže být ve 2 v noci a jak málo kyslíku je šesti tisících. » Fotky zde
Tihuanaco a Patacamaya
Nejstarší archeologické naleziště Bolívie je ideálním cílem na jednodenní restday. Vůbec nám nevadí, že až 75% památek je vytvořeno uměle. K fiestě v městečku Patacamaya se přichomítneme zcela nádohou, když tancující zástupy totálně ochromí veškerou dopravu. Podobné slavnosti s neopakovatelnou atmosférou se v Bolívii konají každou chvíli, toto je bohužel jediná, kterou máme zdokumentovanou. » Fotky zde
Sajama (6542 m) - nejvyšší hora Bolívie
Zima, vítr, prach, kajícníci - to je ve zkratce popis výstupu na Sajamu. Ze stejnojmenné ospalé vesničky dobloudíme nejdříve do BC, odkud stoupáme extrémně zerodovaným svahem stratovulkánu. Z fotek možná vše vypadá idylicky - ani vítr, ani zima nejsou vidět - , ale na Sajamě jsme poznali, jak vypadají kruté podmínky na jihoamerických vrcholech, které dokáží spolehlivě suplovat technické problémy výstupu. Na vrchol se nakonec vysápu sám a ještě ten den večer si pochutnáváme na mase z alpaky v malebném pueblu. » Fotky zde
Circuito Turistico - vysokohorské laguny
Odměna a regenerace po předchozím trápení. Ve stanu máme sice pořád v noci -10 stupňů, ale přes den svítí sluníčko, nefouká a máme možnost ohřát znavená těla v teplých gejzírech. U hranic s Chile procházíme kolem třech vysokohorských lagun ve výšce kolem 5000 m, jejichž hladiny jsou zpoloviny zamrzlé. Cestou nepotkáme jediného turistu, jen stáda lam na nekonečném Altiplanu. Celý okruh završíme stylově v termálním bazénku za svitu milionu hvězd. S krajem Sajama se pak loučíme poněkud smutně nepodařeným výstupem na sopku Parinacota, při kterém nás neporazila nejen mocná příroda, ale bohužel ještě mocnější arogance místních taxikářů a guidů. Ale to nám dojem nezkazí, NP Sajama je jedním z nejkrásnějších míst v Bolívii! » Fotky zde
Uyuni - zašlá sláva zdeformovaná turismem
Na jihovýchodě se turismus podepsal nejvíce z celé země. Díky absenci větších měst je zde návštěvník lačný poznávání přírodních krás odkázaný na služby cestovních agentur, nabízejících 2,3 a 4 denní tour po Salaru, lagunách, vulkánech... Jako vždy se snažíme jím proti proudu a pokoušíme se poznat tuto oblast na vlastní pěst, ačkoliv nakonec zjistíme, že je to boj proti větrným mlýnům. Pomocí autobusů a stopu se nám podaří podívat se do bývalého hornického městečka Pulacayo, proběhnout se po zrezlých lokomotivách na Cemeterio del trenes a projít se po magickém povrchu Salar de Uyuni, největší solné pouště světa » Fotky zde
Tím končí fotodokumentace, ostatní fotky si prohlíží leda nějaký gauner v Peru... přesto aspoň telegraficky: Po Uyuni následoval přesun do Potosí, kdysi největšího města na světě, nad kterým se tyčí Cerro Rico, hora napěchovaná stříbrem, zinkem a mědí. Podnikneme exkurzi do dolů, obdivujeme krásnou architekturu města, na které se zašlá sláva naštěstí zatím příliš nepodepsala, vykoupeme se v blízkých termálech Ojos del Inca a vystoupáme k lagunám Kari Kari. Pak se přesuneme zpět do La Pazu a projdeme několika klimatickými pásy, když během treku El Choro sestoupáme ve 2 dnech z 4600 m o 3000 metrů níže do vlhké džungle. Tečku za pobytem v Bolívii si uděláme sjezdem do Silnici smrti na horkých kolech.
Přesun zpět do Peruje okořeněn již zmíněnou nablahou událostí a tak se snažíme zlepšit náladu výletem do kaňonu Colca (jednoho z nejhlubších na světě), pozorováním kondorů a raftováním na řece Chily u Arequipy. Špatné vzpomínky časem vyprchají, zůstane jen nadšení do dalších cest za hranice všedních dnů a takl příští rok hurá na Mácháč!