V Praze dne 24. 9. 1999
Pro určení rozměrů Země používají geodeti již od dob Eratosthéna z Kyreny (276 až 195 před n.l.) metodu „stupňového měření“. Ta spočívá v porovnání výšky Slunce (nebo jiné hvězdy) nad horizontem ve dvou místech na stejném poledníku s jejich vzdáleností, změřenou na povrchu Země. Eratosthénes určil z měření mezi Alexandrií a Asuánem (v Egyptě) zemský poloměr na 6.844 km, což je jen 7 % od správné hodnoty.
K masovému rozvoji uvedené metody došlo v Evropě hlavně po roce 1791, kdy rozhodnutím francouzského Konventu byla vytvořena dosud existující Komise pro míry a váhy. Již v letech 1759 – 1768 však proběhlo i prvé stupňové měření na našem území, když ředitel vídeňské hvězdárny P.J. Liesganig zaměřil tzv. vídeňský poledník mezi Brnem a Varaždínem. Mezi nejúspěšnější akce tohoto druhu se zahrnují měření, kterých se zúčastnil v Peru v letech 1735 až 1744 známý geodet Bouquer a již zmíněné práce Francouzů (např. Delambré) v letech 1792 až 1798 mezi Dunkerque a Barcelonou. Právě z těchto dvou měření byl odvozen rozměr metru.
Stejné práce, které se staly základem pro přesné katastrální mapování, probíhaly i jinde – v Německu (C. F. Gauss, F.W. Bessel), v Rusku (J.V. Struve) a v Indii, kdy při nich určil plukovník Everest i výšku nejvyšší hory světa Čomolungmy.
V roce 1862 založilo 15 evropských států „Stálou komisi středoevropského stupňového měření“, ze které se rozšířením stala až současná vrcholová světová geodetická asociace – Mezinárodní unie geodetická a geofyzikální. Toto sdružení stanovilo přesná pravidla pro budování základních geodetických sítí, podle kterých byla prováděna tzv. vojenská triangulace v letech 1862 až 1898 na území bývalého Rakouska-Uherska. Práce prováděl vojenský zeměpisný ústav z Vídně. Byla přitom zřízena klasická trigonometrická síť s délkou stran kolem 40 km (od 18,2 km do 98,2 km mezi Kralickým Sněžníkem a Sněžkou), která obsahovala na našem dnešním území i dvě přímo měřené geodetické délkové základny.
Přitom byl zaměřen i pás mezinárodního stupňového měření z Dánska, přes Čechy až do Itálie.
Jedním z bodů, který byl součástí tohoto měření, se stal i trigonometrický bod Větrník, vybudovaný v roce 1865 na pahorku stejného jména ve vzdálenosti 1,9 km severozápadně od kostela v Lišově.
Bod je vyznačen masivním železobetonovým 11 m vysokým komolým jehlanem o spodní čtvercové základně1,3 m a horní 0,45 m. Tento monument je založen 3,5 m pod zemským povrchem, takže nad terénem činí jeho výška 7,5 m. Vlastní centrum bodu je vyznačeno třemi značkami, umístěnými pod sebou ve svislici – dvě jsou na vrcholu pilíře a třetí tvoří hrdlo lahve umístěné pod spodní základnou pilíře v hloubce 3,7 m pod zemí. Výška 567,74 m nad úrovní Baltického moře se vztahuje k vrcholu nivelační značky u paty pilíře.
Větrník se stal v roce 1926 součástí České státní trigonometrické sítě. Pro měření v této síti byly v okolí bodu osazeny další přidružené body – v roce 1927 excentrické stanovisko (13 m jižně a 0,6 m pod zemí je betonová deska), v roce 1933 ve vzdálenosti 4,4 m od centra 4 zajišťovací body a v roce 1960 pak 119 m severovýchodně orientační bod. Na bodě bylo provedeno i astronomické měření a tím se stal jedním z několika desítek Laplaceových bodů v ČSTS. V současné nomenklatuře má bod č. 12 na triangulačním listě 4122 a je jedním z bodů, které tvoří spojovací řetěz mezi ČR a Rakouskem.
Vzhledem k významu tohoto bodu v historii i v současnosti bylo v roce 1972 vyhlášeno kolem něj chráněné území. To zahrnuje kružnici o poloměru 150 m a je vyznačeno u přístupových cest výstražnými tabulemi. Pozemkové parcely tímto označením nejsou reálně děleny. V chráněném území není povoleno otevírání lomů, štěrkoven a pískovišť, používání trhavin při event. výstavbě, ale např. i při rozmetání hnoje a jakákoliv jiná činnost, která by mohla bod ohrozit.
Geodetický bod Větrník byl zřízen v zájmu státu a jeho správcem je Zeměměřický úřad v Praze. Jakékoliv zjištěné změny na bodě nebo stavební práce v jeho okolí je třeba správci oznámit buď přímo nebo prostřednictvím Katastrálního úřadu v Českých Budějovicích.